CZ / DE
Dědické právo v České republice

Základní informace

Hmotné právo

České dědické právo je upraveno především v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb.

Dědické právo je zákonem chápáno jako právo konkrétního subjektu na pozůstalost, případně poměrný podíl z ní. Pozůstalost přitom tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.

Dědictvím se pak rozumí pozůstalost nebo její část ve vztahu k dědici.

 

Kdo může být zůstavitelem?

Za zůstavitele se považuje fyzická osoba, tedy člověk, od okamžiku své smrti.

 

Jak může zůstavitel naložit s majetkem pro případ své smrti?

Zůstavitel může o osudu své vlastní pozůstalosti rozhodnout tzv. pořízením pro případ smrti, kterými jsou (i) závěť, (ii) dědická smlouva nebo (iii) dovětek. Pokud tak neučiní, pak se okruh dědiců řídí tzv. zákonnou posloupností dědiců.

 

Kdo může být dědicem?

Dědicem mohou být jak fyzické osoby, tak i právnické osoby, které již existují v den úmrtí zůstavitele, nebo vzniknou do jednoho roku od smrti zůstavitele.

Dědicem je osoba, které náleží dědické právo, tedy právo na alespoň poměrný díl z pozůstalosti. Dědicem může být každá fyzická osoba bez ohledu na svůj věk a svéprávnost.

 

Kdo je tzv. nepominutelný dědic

Slovy zákona jsou nepominutelnými dědici primárně děti zůstavitele. Pokud tyto z nějakého důvodu nedědí, pak jsou jimi jejich potomci. Nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti tzv. povinný díl. Nepominutelný dědic, který je nezletilý, musí dostat z pozůstalosti alespoň tolik, kolik činí ¾ zákonného dědického podílu. Ovšem nepominutelný dědic, který je zletilý, obdrží z pozůstalosti minimálně ¼ jeho zákonného dědického podílu.

Je třeba mít na paměti, že zůstavitel nemůže omezit tento povinný díl nepominutelného dědice, s výjimkou platného vydědění. Takové jednání by se totiž považovalo za zdánlivé a vůbec by se k němu nepřihlíželo.

Právo nepominutelného dědice na povinný díl nezahrnuje právo na podíl z pozůstalosti, ale jen peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu.

 

Dědické tituly

České právo rozlišuje tři tzv. dědické tituly, na základě kterých může přejít pozůstalost ze zůstavitele na dědice. Jedná se o dědění ze závěti, na základě dědické smlouvy a ze zákona. Pokud nedojde k dědění podle dědické smlouvy ani ze závěti, dědí se ze zákona. Pokud ale není zákonný dědic, nebo pokud tento nenabude dědictví, stávají se dědici odkazovníci podle poměru hodnoty svých odkazů.

 

Zřeknutí se dědického práva

Dědického práva se lze předem zříci smlouvou se zůstavitelem; není-li jinak ujednáno, působí zřeknutí i proti potomkům. Zřekl-li se někdo dědického práva ve prospěch jiné osoby, má se za to, že zřeknutí platí, jen stane-li se tato osoba dědicem.

Smlouva o zřeknutí se dědického práva vyžaduje formu veřejné listiny; práva a povinnosti z ní však mohou být zrušeny, pokud strany dodrží písemnou formu.

 

Odmítnutí dědictví

Po smrti zůstavitele může dědic dědictví odmítnout, pokud se však jedná o smluvního dědice, nesmí to vylučovat dědická smlouva. Odmítne-li dědic dědictví, hledí se na něj, jako by dědictví nikdy nenabyl.

Odmítnutí dědictví vyžaduje výslovné prohlášení vůči soudu. Dědictví lze odmítnout do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o jeho právu odmítnout dědictví a o následcích odmítnutí; má-li dědic jediné bydliště v zahraničí, činí lhůta k odmítnutí dědictví tři měsíce. Jsou-li pro to důležité důvody, soud dědici lhůtu k odmítnutí dědictví přiměřeně prodlouží. Uplynutím lhůty k odmítnutí dědictví právo odmítnout dědictví zaniká.

K odmítnutí dědictví se nepřihlíží, dal-li dědic již svým počínáním najevo, že chce dědictví přijmout. Nepřihlíží se ani k projevu vůle, kterým dědic odvolá své prohlášení, že dědictví odmítá, nebo neodmítá, anebo že dědictví přijímá.

 

Vzdání se dědictví

Dědic, který dědictví neodmítl, se jej může před soudem v řízení o dědictví vzdát ve prospěch druhého dědice; učiní-li tak nepominutelný dědic, vzdává se tím také práva na povinný díl s účinností i pro své potomky. Nesouhlasí-li s tím však druhý dědic, k vzdání se dědictví se nepřihlíží.

 

Autoři:

JUDr. Vojtěch Steininger, LL.M.

Mgr. Hedvika Hartmanová

Dipl.-Jur. Jan Sommerfeld, MLE

Hartmanová & Steininger, advokáti
Kaprova 15/11
CZ – 110 00 Praha 1
Česká republika


Email: info@hast-ak.com
Internet: www.hast-ak.com

 

Copyright © 2017 -


Právní stav k 1.9.2017.

Tento informační materiál byl zpracován s nejvyšší pečlivostí. Přesto autoři neodpovídají za správnost údajů, pokynů nebo případných rad, ani za tiskové chyby.

Tento informační materiál je včetně všech svých částí chráněn autorským zákonem. Jakékoli použití bez souhlasu autorů je nepřípustné a trestné. To platí obzvláště pro zhotovování kopií, překlady a jakékoli použití v elektronické podobě.

Tento materiál slouží pouze jako všeobecná a předběžná informace o aktuálních tématech, nejedná se o poradenství. Nezohledňují se v něm žádné zvláštní okolnosti ani zvláštní požadavky případných adresátů. Jeho adresáti by si proto měli vždy vyžádat příslušné profesionální právní služby k uvedeným informacím. I přes pečlivé sestavení tohoto materiálu nemohou autoři zaručit přesnost a úplnost informací zde obsažených a nepřebírají jakoukoliv odpovědnost za konání nebo zdržení se konání na základě informací obsažených v tomto materiálu.