Pořízení pro případ smrti

Pořízeními pro případ smrti jsou závěť, dědická smlouva nebo dovětek.

Závěť

Závěť je v českém dědickém právu definována jako odvolatelný projev vůle zůstavitele, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné nebo více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz.

Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. Závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele.

Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl.

Závěť jako pořízení pro případ smrti má vždy přednost před děděním ze zákona.

Zůstavitel může sepsat i takovou závěť, kterou rozhodne jen o části své pozůstalosti, v takovém případě zbytek se bude osud zůstavitelova majetku řídit zákonnou posloupností.

Mezi nejužívanější formy závěti patří závěť holografní (tj. napsanou vlastní rukou zůstavitele), závěť alografní (tj. napsanou jinak než vlastní rukou, např. na počítači) nebo ve formě notářského zápisu. Občanský zákoník však upravuje také specifické případy tzv. úlev při pořizování závěti.

1) Závěť holografní

Zůstavitel může sepsat závěť v písemné formě beze svědků tak, že celou závěť napíše vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

2) Závěť alografní

Závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

Svědci se zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědek se podepíše na listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit.

Svědkem nemůže být osoba nesvéprávná, nebo osoba, která není znalá jazyka, nebo způsobu dorozumívání, v němž se projev vůle činí.

Dědic nebo odkazovník není způsobilý svědčit o tom, co se mu zůstavuje. Stejně není způsobilá být svědkem osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká, ani zaměstnanec dědice nebo odkazovníka; k platnosti ustanovení závěti učiněného ve prospěch některé z těchto osob se vyžaduje, aby je zůstavitel napsal vlastní rukou, nebo aby je potvrdili tři svědci. To platí obdobně i pro osobu, kterou zůstavitel povolal za vykonavatele závěti nebo která při pořizování závěti působí jako pisatel, předčitatel, tlumočník nebo úřední osoba.

Kdo působil při pořízení závěti nebo jiném právním jednání, pro které tento zákon vyžaduje náležitosti jako pro závěť, jako pisatel, svědek, předčitatel, tlumočník, schovatel nebo úřední osoba, je povinen zachovat o obsahu zůstavitelovy vůle mlčenlivost, ledaže je zřejmá jiná vůle zůstavitele; poruší-li tuto povinnost, odčiní zůstaviteli újmu, kterou mu tím způsobil.

3) Závěť ve formě notářského zápisu (veřejné listiny)

Zůstavitel může projevit poslední vůli ve veřejné listině, za kterou se považuje notářský zápis.

Vedlejší doložky

V závěti lze uvést i vedlejší doložky. Zůstavitel může začlenit do závěti podmínku, doložku času nebo i příkaz. Tyto však nesmějí směřovat jen k zřejmému obtěžování dědice nebo odkazovníka ze zjevné zůstavitelovy svévole ani nesmí zjevně odporovat veřejnému pořádku. Nepřihlíží se ani k vedlejší doložce, která je nesrozumitelná.

Jako nepřípustnou vedlejší doložku občanský zákoník stanoví uložení povinnosti uzavřít nebo neuzavřít manželství. Zůstavitel může v závěti ustanovit také vykonatele závěti nebo správce pozůstalosti.

Dědická smlouva

Dědická smlouva slouží zůstaviteli k ustanovení druhé smluvní strany za dědice. Tato smlouva musí být pořízena pouze ve formě veřejné listiny, pokud by se tak nestalo, jinak je neplatná, popř. může platit jako závěť, pokud má jinak všechny náležitosti závěti.

Dědická smlouva se také podobně jako závěť zapisuje do notářské Evidence právních jednání pro případ smrti vedené Notářskou komorou České republiky, což smlouvě dodává prvek spolehlivosti, poněvadž se jedná o právní jednání, které je v případě úmrtí zůstavitele bezpečně dohledatelné.

Dědickou smlouvu může uzavřít jen zletilý zůstavitel, který je plně svéprávný. Dále je dědická smlouva limitována rozsahem majetku, kterého se může týkat. Touto smlouvou nelze pořídit o celé pozůstalosti, vždy musí její ¼ zůstat volná, aby o ni zůstavitel mohl pořídit podle své zvlášť projevené vůle (ať už ve formě závěti, nebo odkazu nebo dovětku). Pokud by zůstavitel chtěl smluvnímu dědici zanechat i tuto zbývající čtvrtinu, může tak učinit závětí.

Je důležité zmínit, že dědická smlouva zůstaviteli během svého života nebrání, aby se svým majetkem nakládal podle libosti. Pokud by však zůstavitel pořídil pro případ smrti nebo uzavřel darovací smlouvu tak, že to není s dědickou smlouvou slučitelné, může se smluvní dědic dovolat tzv. neúčinnosti takových právních jednání.

Dědická smlouva mezi manželi

Zvláštní ustanovení se týká uzavření dědické smlouvy mezi manželi. Rozvodem manželství se totiž neruší práva a povinnosti z dědické smlouvy, pokud není sjednáno jinak. Po rozvodu manželství se však každý z bývalých manželů může domáhat, aby dědickou smlouvu zrušil soud. Takovému návrhu však soud nevyhoví, pokud směřuje proti tomu z bývalých manželů, který nezapříčinil rozvrat manželství a s rozvodem nesouhlasil.

Dovětek

Dovětek je dalším případem pořízení pro případ smrti, kterým může zůstavitel zřídit odkaz, nařídit dědici nebo odkazovníku podmínku nebo doložit čas a nebo jim uložit příkaz. Dovětkem nelze povolat určitou osobu za dědice, dovětek totiž není dědickým titulem. Nejčastěji se bude v praxi jednat o určité doplnění závěti o dodatek.

Dovětek se nemusí vždy pořídit spolu se závětí nebo dědickou smlouvou, může být pořízen i samostatně.